| 1. Vím, to se stává, že lidé jdou
|
| Léta se míjejí a slepí jsou
|
| Tvář kterou ve snách v očích máš, á
|
| Tam, kde ji potkáš, nevnímáš
|
| Vím to se stává, (je to zvláštní)
|
| Že lásky snáz (v sněžných závějích)
|
| Hledáme v dálkách (smysluprázdných)
|
| Než blízko nás (když Tě míjejí)
|
| Vím, že mě stokrát potkáváš
|
| (má tě ráda a on rád tě má)
|
| Vím, že mě stokrát nepoznáš, ani já
|
| R1: (Ať se soužíš, ať jsi ztrápená
|
| Vždyť ty toužíš a on rád Tě má
|
| Je to láska i když tvář nemá)
|
| Vím, já to vím
|
| (jméno a příjmení, místo a stáří)
|
| Je to vzácné, je to souznění
|
| Je to láska, je to sblížení
|
| Je to nádherný dotyk vzdálený
|
| Vím kdo jsi, vím co jsi, máš tisíc tváří
|
| 2. Čím se to stává, že oči dvou
|
| Léta se míjejí jak rána s tmou
|
| Víš, je to zvláštní, řekni sám
|
| Že si teď s tebou povídám
|
| Proč náhle přání (každá hláska)
|
| Co v očích máš (něžné souznění)
|
| Marně se brání (je to láska)
|
| Mám asi táž (je to sblížení)
|
| Sním, že Tě stokrát potkávám
|
| (má tě ráda a on rád Tě má)
|
| R2: (Je to krásné, lidské souznění
|
| Vskutku vzácné, vskutku sblížení
|
| Dotyk blízký, dotyk vzdálený)
|
| Vím, já to vím
|
| (jména a příjmení v lásce ti dávám)
|
| Oči snílků, něha smíření
|
| To je láska, to je sblížení
|
| Prudká závrať, sladké toužení
|
| Vím kdo jsi, vím co jsi, věčnou se stává
|
| Je to vzácné, je to souznění
|
| Je to láska, je to sblížení
|
| Je to nádherný dotyk vzdálený
|
| Ví kdosi, ví cosi, má tisíc tváří |