| Nevidíš, že tě nevidím,
| no puedes ver no puedo verte
|
| nedunutíš mě k pláči,
| no me harás llorar
|
| hlava má už tě nevnímá,
| mi cabeza ya no te nota,
|
| když se v tvým žáru smáčím.
| cuando me mojo en tu calor.
|
| Svý tělo ti dám,
| Te daré mi cuerpo,
|
| dneska budu tvý plátno projekční,
| hoy seré tu pantalla de proyección,
|
| svý tělo ti dám,
| te daré mi cuerpo
|
| tvý city nevnímám,
| no siento tus sentimientos
|
| pouze promítám filmy svý, placenýý
| Solo muestro mis películas pagas
|
| Nevidíš, že mě neměníš,
| No puedes ver que no me estás cambiando,
|
| neposlouchám tvý zprávy,
| no escucho tu mensaje
|
| zpěvy tvý duše bolavý nevychýlí mě z dráhy.
| los cantos de tu alma doliente no me desviarán del camino.
|
| Svý tělo ti dám,
| Te daré mi cuerpo,
|
| dneska budu tvou tajnou zahradou,
| hoy seré tu jardín secreto,
|
| svý tělo ti dám,
| te daré mi cuerpo
|
| tvým masem nasytím svoje pocity
| saciaré mis sentimientos con tu carne
|
| pod kužíí, zašitýý
| debajo de la piel, cosido
|
| Ukryjem se do ulity těl,
| Me esconderé en el caparazón,
|
| smích slzy přehluší
| la risa ahoga las lágrimas
|
| a dál jsme nepatřičně dokonalí.
| y todavía somos impropiamente perfectos.
|
| Nevidíš, že mě nebolíš,
| No puedes ver que no me lastimas
|
| zapomínám tvou náruč,
| olvido tus brazos
|
| kvůli tvý něhy palčivý vyvětrávám,
| por tu ternura ventilo
|
| po ránu
| por la mañana
|
| Svý tělo ti dám,
| Te daré mi cuerpo,
|
| zítra se stanu tvou němou výčitkou
| mañana me convertiré en tu silencioso remordimiento
|
| svý tělo ti dám
| te daré mi cuerpo
|
| a tvoje tajemství,
| y tu secreto
|
| nechám zamčený, schovaný, tušený
| Lo dejaré encerrado, escondido, adivinado
|
| Ukryjem se do ulity těl,
| Me esconderé en el caparazón,
|
| smích slzy přehluší
| la risa ahoga las lágrimas
|
| a dál jsme nepatřičně dokonalí.
| y todavía somos impropiamente perfectos.
|
| Ukryjem se do ulity těl,
| Me esconderé en el caparazón,
|
| smích slzy přehluší
| la risa ahoga las lágrimas
|
| a dál jsme nepatřičně dokonalí. | y todavía somos impropiamente perfectos. |